Elektrizace po roce 1928

V další etapě elektrizace železnic ve Slezsku bylo především uvažováno s elektrizací rovinaté, ale velmi zatížené hlavní tratě Vratislav - Liegnitz - Kohlfurt - Zhořelec, kde musely být těžké uhelné vlaky o hmotnosti až 2200 tun vedeny přípřeží nebo s postrkem parních lokomotiv pruské řady G 12, dokončení elektrizace úseku Königszelt - Vratislav, dále bylo plánována elektrizace tratě Waldenburg-Dittersbach - Neurode - Kladsko a důležité uhelné tratě Vratislav - Karlsmarkt - Brieg - Groschowitz Rbf východně od Opole. Vzhledem k upřodnostnění elektrizace osy Mnichov - Berlín a také kvůli výstavbě Říšské dálnice (Berlín - Cottbus) - Bunzlau - Vratislav - Gleiwitz - Beuthen byl realizován pouze úsek Königszelt - Vratislav a několik místních tratí v podkrkonoší. Elektrizováno tak bylo ještě 138 kilometrů tratí, nejdříve byl 28. ledna 1928 uveden do provozu již zmiňovaný dvojkolejný úsek Königszelt - Vratislav (Breslau-Freiburger Bhf) v délce 55 kilometrů, v jehož polovině byla vybudována pátá napájecí stanice Mettkau. 3. dubna téhož roku byl otevřen úsek Lauban - Kohlfurt a 22. června krátká místní dráha Lauban - Marklissa. Jako poslední byly ve třicátých letech elektrizovány tratě již přímo v srdci slezských Krkonoš: 9. prosince 1932 byla zprovozněna 39 kilometrů dlouhá jednokolejná trať Hirschberg - Schmiedeberg - Landeshut a nakonec 26.června 1934 byl uveden do provozu krátký úsek až pod samu Sněžku - trať Zillerthal-Erdmannsdorf - Krummhübel. Tato trať jako jediná nepatřila DRB (ač na ní zajišťovaly provoz svými vozidly), ale společnosti Riesengebirgsbahn G.m.b.H. (Krkonošské dráhy s. r. o.) se sídlem v Berlíně. Těsně před vypuknutím druhé světové války byl v roce 1938 ještě elektrizován krátký spojovací oblouk trianglu mezi Merzdorfem a Landeshutem. Celkem bylo do začátku druhé světové války ve Slezsku elektrizováno 412 kilometrů tratí (z toho více než polovina dvojkolejných).

tab. 4 – elektrizované úseky otevírané po roce 1928